Třeboňský pohár

Kdybyste si chtěli před 15 lety v TKD ITF zazávodit téměř určitě by to bylo v Třeboni. Když někomu dnes řekněte, že i Mistrovství Moravy bývalo v tomto krásném a historickém jihočeském městě, tak to již považuje za vtip. Mě bylo téměř 30 a GBHS se velmi čile rozrůstalo. Studenti šli technicky nahoru a škola se jasně ubírala cestou tradičního bojového umění a nikomu se moc na žádné závody nechtělo, navíc to bylo pro studenty něco nového a neznámého. Chtěl jsem jít příkladem a řekl jsem si, že je třeba motivovat osobním příkladem, že si třeba rok dva zazávodím, někoho k tomu vychovám a občas bude jednodušší na nějaké závody jet. Sám jsem byl zvědavý, co budu schopen ze sebe po deseti letech bez postavení se na tatami ještě vyždímnout a studenti byli ještě zvědavější. Spolu ze svým TKD bratrem Michalem Kindlem a nejschopnějšími žáky z první generace GBHSuláků (Adamojurka, Linhart, Pekárek, Šindler…) jsme postavili i tým a jelo se…

Nějak jsme si to s Majklem užívali (nejenom noční Třeboň a pár hodin spánku po ránu) ale hlavně i to tatami. V době, kdy ČR bývalo pravidelně druhé na světě hned za Koreou, jsem se najednou ocitl v zakrváceném doboku v nabušené seniorské kategorii ve finále tulů, matsogi i wiryoku. Kdo viděl tehdy náš robotí nástup na tul týmů, tak chápe náš přístup k závodům. Pobavili jsme celou halu a některé týmy složené z reprezentantů jsme dohnali téměř k šílenství. A to ještě nevěděli, že vyhrajeme i speciály, wiryok a v matsogi bronz k tomu. Ten následný „ceres“ od mistra a dvojhodinový trénink pochodování za to prostě stál (ale velmistrovi to prosím neříkejte??). No nějak se ten rok dva závodění, nejenom díky repre, protáhl a já měl možnost si Třeboň prostě užívat.

Je pátek 14.2.2020 večer a opět po letech vstupuji do třeboňské haly. Stejně jako tenkrát spěchám na registraci s několika málo studenty. Vcházím do haly a najednou to všechno vidím. Támhle jsem „probíhal“ wiryokem, támhle jsem škrtal týmové twimyo bandae, támhle jsem umíral ve finálovém matsogi s Koalou a támhle jsem po vynechání pohybu „zazrcadlil“ půlku Kwang gae, až rozhodčí museli vstát a zjistit, kdo pokazil. I přes poraněný kotník mě to nabije, že odcvičím celý regionální seminář, což jsem vůbec neměl v plánu a při tulech toho ale opravdu lituji. Přesto se sám sebe ptám: Nebylo by to hezké si zase po deseti letech zazávodit?

Druhý den ráno začínají závody. Malá výprava 12 GBHSuláků je pro mne příjemným zpestřením po několika závodech, kde jsem šéfoval více jak stohlavou výpravu. Vždy po závodech se mi vše jeví, že proběhlo velmi rychle a jakoby v záblescích. Dovolte mi, abych se o některé podělil:

• Záblesk nejsilnější aneb dvě tygřice v lítém boji – V nejtěžší váhovce mladších juniorek máme Aničku Krbcovou a Marcelku „Macka“ Minaříkovou a ještě jednu zkušenou závodnici z jiné školy. V reprezentaci v mladších juniorkách není dostatečný počet ani do týmu, a tak se dá předpokládat, že právě z této váhovky se bude do týmu vybírat. Obě závodnice to samozřejmě dobře vědí. Anička už má Evropu sice jistou, díky nominaci z MČR za naši školu, ale ví, že si nesmí právě proto utrhnout ostudu. Navíc obě soupeřky jsou výrazně větší a těžší a velmi rády by ukázaly, že ta nominace Aničky bylo jen štěstí díky nasazení v pavouku. Macek sice nemá tolik zkušeností jako Anička, ale moc dobře ví, že ji umí porazit, ale v posledních měsících toho nenacvičila tolik jako na Evropu nominovaná Áňa. První kolo a hned Anička versus Macek. Pro mne překvapivě dobrý zápas na obou stranách. Macek využívá svoji výšku a váhu a celou dobu Aničku tlačí. Áňa však dobře prodává, co v posledních měsících natrénovala, a často se jí povede yopcha z přední a, ač v defensivě, tak po většinu zápasu vede a vypadá to, že má zápas pod kontrolou. Máca má však pořádnou motivaci. Začne se jí obranný val předního yopchagi dařit párkrát překonat a v posledních vteřině tam skáče remíza. V tu chvíli si myslím, že se holky zbytečně vyšťavily, pro takový výsledek, který ani jedné ve vítězné matematice moc nepomůže. Smůlu má Anička a ihned nastupuje do zápasu z cizí závodnicí. Koukám na Aničku, červený obličej, rychle dýchá, už se jí tam nechce. Soupeřka natěšená a odpočinutá, větší a těžší, pamatuji si ji, že se neprala špatně. Ksakru, tohle není fakt dobrý. O minutu později jsem však jako v jiném vesmíru. Anička po krásném tolyo do hlavy vede u všech rozhodčích a defensivní taktika se změnila v tlačení rozhozené soupeřky. Nevím, kde to v sobě Áňa sebrala, ale vydržela tlačit a ničit soupeřku až do konce a vyhrává u všech rozhodčích o rozdíl třídy. V dalších zápase nastupuje ihned ta samá soupeřka na Macka a předzápasové „sázkařské kurzy“ se rázem otáčejí ve prospěch GBHS a odpočinuté Máci. Ta nenechává nikoho na pochybách a od začátku opanuje zápas konzistentním tlakem. Sáhne si však také úplně na dno svých sil a snaží se do poslední vteřiny soupeřku porazit, co největším rozdílem bodů. Až je mi soupeřky našich holek trochu líto. Po zápase však zjišťujeme, že takto se vítěz nepočítá a Anička a Macek musí jít do prodloužení. Obě vědí, že trenérka repre mladších juniorek se dívá. To, co holky vyždímaly ze sebe v této minutě bylo až epické. Máca asi v půlce trefuje ruce a bere Aničce vedení, která i přes nemalé úsilí, si ho již nevezme zpět. Sice kaučuju Aničku, ale s Mackem se objímám, protože prostě dvojité zkoušky, výlet do Plzně… (Macku nezklam mě!). S trenérkou repre se dohodnu, že mi má dá vědět do dvou dnů, jestli by měla o někoho zájem. Holky odjíždějí domů. Potom , co trenérka repre shlédla další kategorie mladších juniorek, neměla, o čem moc přemýšlet. Za hodinu oběma tygřicím volám, že jsou v repre.
• Záblesk neméně silný aneb královna mladších juniorek – Majda Koubková na republice vyhrála všechno, jak to bude na této soutěži? Na rozdíl od MČR tady bude mít dvě soupeřky na tuly. Obě poráží a jdeme na matsogi. 3 soupeřky, které však soupeřky nebyly. Majda nevyhrávala pouze asi 10 vteřin, kdy na začátku zápasu jedna ze soupeřek skočila dřív otočku. Přední noha a naskočené ruce. Kdo viděl Majdu, tak ví, že ty ruce jsou spíš nalítnuté až skoro přes tři tatami. Několik tréninků týdně a pevná vůle opět přinesli Majdě pohár pro nejúspěšnější. Za tím, že to vypadá jednodušše, stojí něco nesmírně těžkého.
• Záblesky další aneb nejen zlatí matsugáři – Marís Pavlas a Kačka Jakobová bravůrně zvládají svoje váhovky. Gabča Makovička poráží velmi šikovnou závodnici s Karviné, se kterou před pár měsíci ve finále MČR jednoznačně prohrála. Lenka Seménková se nebojí v rámci přípravy stoupnout na tatami i s o desítky let mladšími soupeřkami.
• Záblesk finální a nečekaný – téměř 30 škol a naše malá výprava. Cože oni mne volají pro pohár za třetí neúspěšnější školu?! Brno před námi o jediné zlato a Sonkal o dvě. Wau…

Musím říct, že drtivá většina nominovaných na ME bere opravdu přípravu zodpovědně a na těchto závodech to bylo vidět. Ne všem to bude však pro jakoukoli medaili na ME stačit. Proto každý trénink, každá zkušenost, každý den soustředění, každé menší nebo větší nucení se k individuální snaze se prostě počítá a ve výsledku se jistě sečte.

Tak jako tak jsem na celou GBHS výpravu a Váš výkon pyšný. To mi dává i zcela jasnou odpověď na otázku, zda by nebylo super si ještě zazávodit. Nebylo!!! To, že se mohu starat o Vás, vidět Vás, jak rostete nejen do výšky, křičet na Vás, když si myslíte , že už nemůžete… Všechno to je mnohem lepší než se soustředit na svoji přípravu. A ta radost je větší než z vlastní medaile. Prostě pan generál to vymyslel velmi dobře…

Velké poděkování patří všem podporujícím rodičům, druhé (té lepší) koučce Nikče a všem závodníkům a v neposlední řadě dvěma rozhodčím – Povša a Pavel Hálek.

Nezapomeňte se přihlásit na CZO a uvidíme, s kým se uvidím příští rok na MS v krásném Pekingu!!!

Váš mistr