Jonge tul 연개틀 Yon-gae pattern

Seznam vzorů

Počet pohybů:

49

Počet útoků:	28
Počet útoků rukama:	22
Počet útoků nohama:	6

Počet bloků:	21
Počet bloků rukama:	21
Počet bloků nohama:	0

Počet přípravných postojů:	0
Diagram:

Nové techniky

Obměněné techniky

Seznam technik

Výchozí postoj: musa čunbi sogi A moosa junbi sogi A 무사준비서기 warrior ready stance A

Závěrečný postoj: musa čunbi sogi A moosa junbi sogi A 무사준비서기 warrior ready stance A

Význam

Vzor je pojmenován po slavném generálovi v dynastii Kogurjo, Jon Käsomunovi. 49 pohybů znamená poslední 2 číslice letopočtu 649 po Kristu, kdy přinutil dynastii Tchang opustit Koreu po rozdrcení téměř 300 000 jejich vojáků u pevnosti Ansi.

Jon Käsomun (603-666), byl mocný a kontroverzní vojenský diktátor a generalissimus v posledních dnech dynastie Kogurjo. Vyznamenal se řadou úspěšného odporu ve vojenských konfliktech s čínskou dynastií Tchang vedenou císařem Li Shiminem a jeho synem Gaozongem. Jejich porážka generálem Jonem byla jediná porážka, kterou císař Li Shimin kdy utrpěl na bitevním poli.

Tradiční korejští historici popisují Jon Käsomuna jako despotického vůdce, jehož krutost a neposlušnost vůči monarchům vedla k pádu Kogurja. Nicméně jeho úspěchy v obraně Kogurja proti čínskému náporu inspirovaly korejské nacionalistické historiky (nejvíce v 19. století), aby prohlásili Jon Käsomuna za největšího hrdinu v korejské historii. I dnes mnoho korejských učenců považují Jona za vojáka a státníka, kterému nebylo rovno v korejské historii, i když jiní s nimi nesouhlasí. Čínští a japonští učenci nadále zastávají spíše nepříznivý pohled na Jona.

Jon Käsomun byl nejstarší syn Jon Taeja, ministerského předsedy z Kogurja za panování krále Pyeongwona a krále Yeongyanga. Je známo, že rodina Jon Käsomuna měla vždy vyskoké postavení v Kogurjo. Käsomunův dědeček Jon Ja-yu byl také premiérem Kogurja.

Z počátku Jon Käsomunova života je známo jen velmi málo informací, až do doby, než se stal guvernérem Západní provincie, kde dohlížel na budování sítě vojenských posádek, která měla sloužit k odrážení útočníků z čínské dynastie Tchang.

Převzetí moci

V zimě r. 642 se král Jongnyu začal obávat Jon Käsomuna a spiknul se se svými úředníky, aby Jona zabili. Když se o tom Jon dozvěděl, uspořádal opulentní oslavu svého povýšení na pozici východního guvernéra, na kterou pozval stovku opozičních politiků. Jonovi vojáci pak vpadli na oslavu a všech sto politiků zabili. Jon Käsomun pak pokračoval do paláce a zavraždil krále. Podle tradičních čínský a korejských zdrojů Jonovi muži mrtvolu krále roztrhali a zbytky zlikvidovali bez řádného pohřebního ceremoniálu.

Po nástupu krále Bojanga (642 - 668), synovce krále Jongnua, na trůn Koguria, se Jon jmenoval generalissimem. V této roli následně fakticky převzal kontrolu všech státních záležitostí až do své smrti roku 666.

Jon Käsomunův převrat r. 642 bylo vyvrcholení dlouhého mocenského boje mezi armádní a vládní silou, mezi těmi, kteří se vůči dynastii Tchang stavěli mírně a těmi, kteří obhajovali vojenskou konfrontaci (Jon patřil mezi zastánce tvrdé linie). Tradiční čínští a korejští historici věří, že Jonův motiv byl čistě touha po moci. Se vzestupem korejského nacionalismu se však začali objevovat názory, že jeho hlavním motivem bylo, aby Kogurjo zaujalo tvrdší postoj vůči dynastii Tchang.

Válka s Čínou Série válek mezi Kogurjem a dynastií Tchang byly velmi důležité události té doby v severovýchodní Asii a byly hlavní příčinou, proč číňané udržovali spojenectví s dynastií Silla, což nakonec vedlo k porážce kdysi mocného Kogurja a sjednocení poloostrova pod vládu Silly. Jon byl jeden z hlavních protagonistů v tomto konfliktu.

Na počátku své vlády měl Jon Käsomun krátké období, kdy vůči dynastii Tchang vystupoval smířlivě. Napříkad podporoval Taoismus na úkor Budhismu a r. 643 poslal do Číny vyslance žádající o taoistické mudrce. Do Kogurja jich přišlo 8. Toto gesto je některými historiky vysvětlováno tak, že se Jon snažil Čínu uklidnit, aby získal čas připravit se na jejich invazi.

Vztahy s Čínou se zhoršily, když Kogurjo zahájilo novou invazi do Silly. V roce 645 začala válka Kogurja s Tangy a vojenské znalosti císaře Taizonga umožnily Číně dobýt řadu významných pohraničních pevností Kogurja. Nakonec však čínská invaze narazila na 2 hlavní překážky. Zaprvé, hlavní armáda byla zastavena a na několik měsíců zůstala u pevnosti Ansi kvůli odporu slavného velitele Yang Man-chuna. Zadruhé, elitní námořní síla, kterou Taizong poslal dobýt Pjongjang, byla poražena Jonem, který se poté ihned vydal na pomoc Yangovi k pevnosti Ansi

Tchangové uvízli mezu armádou Yanga vpředu a Jonovou armádou, která jim šla na pomoc. Navíc je zužovala silná zima a nízké zásoby potravin. To je donutilo dát se na ústup, při kterém ztratili velký počet lidí. Nicméně čínská armáda přežila. První invaze Tchangů do Kogurja tak byla poražena, ovšem v Kogurju způsobila velké ztráty.

Tchangové napadli Kogurjo jetě dvakrát a v obou pokusech byli neúspěšní, snad největší porážku utrpěli při Jonově vítězství v roce 662 nad čínským generálem Pang Xiaotai u řeky Sasu, kde byl generál zabit se svými 13 syny. Kvůli zvyšujícímu se napětí v Číně byli Tchangové nuceni ustoupit.

Nicméně populace a ekonomika Kogurja byla těžce poškozena po 3 hlavních invazích a nikdy se úplně neobnovila. Silla a Tchangové pokračovali v boji více jak 8 let. V roce 668, 2 roky po Jonově smrti, Kogurjo definitivně podlehlo. Ale během vlády Jona aliance Tchangů a Silly si nebyla schopna Kogurjo podmanit.

Smrt Jona Käsomun není přesně známa, různé zdroje uvádění rozmezí 664 - 666. Jon měl nejméně 3 syny. Po jeho smrti byla země oslabena nástupnickým bojem mezi jeho bratrem a jeho třemi syny a poměrně rychle podlehla spojeným armádám Silly a Číny.

Rozporuplnost dědictví

Jon Käsomun byl jednou z nejrozporuplnějších postav korejské historie. Točí se kolem něj mnoho rozporů související s jeho charakterem a jeho role na pádu Kogurja. Pozdní konfuciánští učenci nemilosrdně Jona kritizovali za intriky a královraždu, díky které se dostal k moci. V jejich očích byl neloajální člověk, který nade vše upřednostňoval svou osobní moc. Stejně tak zdroje ze Silly a z Číny líčí Jona jako brutálního a arogantního diktátora. Podle jejich svědectví vozil Jon s sebou 5 mečů najednou a musel mít ohnutého člověka, aby přes jeho záda mohl nasedat na koně. Moderní Jonovi obhájci však tvrdí, že toto jsou jen pomluvy nepřátelských historiků. Argumentují tím, že Jonova cílevědomost a úspěch v obraně Kogurja svědčí o jeho skutečném vlastenectví (i když první invazi Tangů vyprovokoval Jonův útok na Sillu a následné čínské útoky byly pravděpodobně důsledkem osobní nenávisti Tangů proti Jonovi).

Pokud jde o jeho roli v pádu Kogurja, kritici Jona obviňují za zbytečné vyprovokování Tchangů k napadnutí Kogurja, čímž zapříčinil jeho pád. Poukazují na to, že Kogurjo bylo ohromný mocný region předtím, než Jon převzal moc, a po jeho smrti bylo v krátké době zcela zničeno. Dále poukazují na to, že při vládnutí Jona byla dramaticky snížena populace i ekonomika v důsledku válek s Čínou a Sillou. Zastánci Jona brání tvrzením, že Tchangové by Kogurjo napadli stejně bez ohledu na postoj Kogurja vůči nim.

Vzor se učí nositelé technického stupně IV. дан.