Čunggun tul 중근틀 Joong-Gun pattern

Seznam vzorů

Počet pohybů:

32

Počet útoků:	17
Počet útoků rukama:	13
Počet útoků nohama:	4

Počet bloků:	13
Počet bloků rukama:	13
Počet bloků nohama:	0

Počet přípravných postojů:	0
Diagram:

Nové techniky

Obměněné techniky

Seznam technik

Výchozí postoj: moa čunbi sogi B moa junbi sogi B 모아준비서기 close ready stance B

Závěrečný postoj: moa čunbi sogi B moa junbi sogi B 모아준비서기 close ready stance B

Význam

Vzor je pojmenován po vlastenci An Čung-gunovi (1878 - 1910), který zavraždil Hirobumi Ita, prvního japonského generálního guvernéra Koreje, což byl muž hrající hlavní roli při japonsko-korejském sjednocení. 32 pohybů symbolizuje věk mladého hrdiny, ve kterém zahynul ve vězení Lui-Shung roku 1910.

O jeho životě toho víme velmi málo. Vstupuje do korejských dějin na velmi krátký okamžik, ale zanechává stopu jako jeden z nějvětších korejských vlastenců. Porozumět jeho příběhu lze nejlépe v kontextu turbolentního politického klimatu tehdejší doby.

An Čung-gun se narodil v roce 1879 ve městě Hae-ju v provincii Hwang-Hae. Jeho rodina se přestěhovala do města Sin-Chun v privincii Pyong-An, když mu bylo asi deset let. V 16 letech vstoupil společně se svým otcem do katolické círvke a přijal křestní jméno Thomas. Stal se známým pedagogem a založil vlastní školu s názvem Sam-Heung (Tři úspěchy). Jeho škola, stejně jako ostatní v té době, zažívala těžké časy pod japonskou okupací a zapletl se do japonské mocenské hry. V roce 1895 se japonská vláda rozhodla vytvořit velkou říši zahrnující Mandžusko a Čínu. Korea byla samozřejmě nezbytná jako odrazový můstek pro vytvoření této říše. Avšak korejská vláda byla v této době pod nepřímou kontrolou ruské vlády. Tlak vytvářený touto politickou situací způsobil značné nepokoje v Koreji. Rostoucí napětí vyústilo mezi lety 1896 až 1898 v několik setkání sousedních zemí a zemí znepokojených budoucností Koreje. Tato setkání, jichž se účastnilo Japonsko, Čína, Rusko, Anglie a Spojené státy, vyřešila velmi málo.

Korea byla vtažena hlouběji do konfliktů, když v Číně vypukly nepokoje v roce 1900. Čínští vlastenci, rozlobeni koloniální nadvládou jejich země cizí mocností, vyvolali v čínské populaci vlnu násilných nepokojů známých jako "Boxer Rebellion". V reakci na tuto vzpouru koloniální mocnosti vstoupili na území se svými silami, aby chranili své zájmy. V reakci na pohyb ruských armádních jednotek do sousedního Mandžuska vytvořila Anglie anglo-japonskou alianci v roce 1902. Rusko-francouzská aliance byla následně stanovena v roce 1903, po níž následuje pohyb francouzů a rusů do severní Koreje. Japonsko vidělo tuto akci jako přímé ohrožení svého postavení v Koreji a požadovalo odchod všech ruských vojsk z Koreje. Když Rusko v roce 1904 odmítlo, Japonsko zahájilo námořní útok. Korea se samozřejmě prohlašovala za neutrální, ale přesto byla napadena Japonskem. Do podzimu roku 1905 se Rusko vzdalo a Japonsko se pevně usadilo v Koreji. Nicméně tato invaze nebyla vnímána jako akt agrese nikde na světě s výjimkou Koreje.

Dlouhé období okupace Koreje zapříčinolo kompletní převzetí korejské vlády. Jeden z předních japonských státníků, Hirobumi Ito, začal uskutečňovat plán na úplnou okupaci a politický převrat Koreje. V roce 1905 byl jmenován prvním japonský rezidentem v Koreji. Byl zodpovědný pouze japonskému císaři a měl pravomoc kontrolovat všechny korejské zahraniční vztahy a obchody. Aby mohl plnit své povinnosti a udržet pořádek v zemi, měl přístup ke všem japonským bojovým jednotkám sídlícím v Koreji.

Když byl Ito ještě v Japonsku, donutil 19. listopadu 1905 slabou korejskou vládu k podpisu "Protektorátní smlouvy", která dávala Japonsku právo okupovat Koreu. Po podpisu smlouvy jako rezident vynaložil Ito veškeré úsilí, aby ji udržel v tajnosti před korejským lidem. Po ratifikaci smlouvy bylo dvanáct japonských komisařů dosazeno do různých provincií Koreje, jeden z nich v Soulu. Později, v březnu 1906, Ito přijel do Koreje převzít otěže moci. Tou dobou nařídil odvolání všech zahraničním delegacím v Koreji a nechal tak Koreu na milost a nemilost Japonsku. Nová japonská loutková vláda přijala zákony, které umožnily prodej korejské půdy japoncům.

Korejský lid byl velmi podrážděn touto hrozivou situací. Zmínky o Protektorátní smlouvě brzy pronikly ven a vyvolaly vlnu antijaponského násilí. Vzniklo několik malých skupin partyzánů, které zaútočily na japonské okupační síly. Jedna taková skupina v provincii Chung Chong vyzbrojená 50 děly vedla dlouhou kampaň typu "udeř a uteč" proti japoncům. Nakonec byli poraženi, stejně jako většina ostatních skupin, mnohem větší japonskou armádou. Vlna nepokojů se nadále šířila velmi rychle. Násilí prostupovalo celou populací, mnoho loajálních korejských vládních úředníků spáchalo sebevraždu a korejští vládních úředníci, kteří podepsali Protektorátní smlouvu, byli zavražděni.

Tváří v tvář útlaku, který provázel tuto japonskou anexi Koreje, An Čung-gun odešel do exilu na jih Mandžuska. Tam založil malou partyzánskou armádu čítající asi 300 mužů včetně jeho bratra. Tato armáda dělala sporadické nájezdy přes hranice Mandžuska do severní Koreje a vytvářela vytrvalý tlak na japonce v tomto regionu.

Odboj korejských obyvatel proti vládě se šířil napříč celou zemí. Japonská vláda byla znervózněna hlasitými vlasteneckými organizacemi korejců, zejména těmi, které se tvořily ve Spojených státech. Japonští vůdci chtěli potlačit tyto protijaponské nálady, aby nedošlo k zásahu jiných zemí do jejich kontroly nad Koreou. S ohledem na tuto skutečnost, v březnu 1907 japonská vláda poslala amerického občana, D. W. Stevense, do Spojených států amerických na projaponskou propagandistickou misi. Stevens byl původně najatý japonci na pomoc při nastolování rezidentní vlády v Koreji.

V San Franciscu byl Stevens zavražděn dvěma pobouřenými korejskými vlastenci. Mnoho dalších politických vůdců bylo zavražděno během této násilné doby, včetně Ia Wan-yonga, muže, který byl jmenován premiérem Koreje poté, co donutil korejského císaře vytvořit nový projaponský kabinet.

V červnu roku 1907 korejský císař Ko-jong ve snaze uniknout z japonské nadvlády poslal tajně posla na Haagskou mírovou konferenci, aby světu objasnil japonskou agresivní politika v Koreji. Když to Ito zjistil, donutil Ko-jonga abdikovat na Korejský trůn 19. června 1907 a Japonci oficiálně převzali vládu Koreje. Vypukli velké výtržnosti v korejské armádě po celé zemi. Japonsko reagovalo rozpuštěním policie a armády s výjimkou palácové stráže. Korejské armádní jednotky v odplatě zaútočili na japonské vojáky, ale byli rychle poraženi. Všechny korejské věznice, soudy a policejních jednotky byly oficiálně převedeny pod japonskou vládu.

I po porážce korejských oddílů odboj pokračovat mnoho let v podobě partyzánských skupin působících v jihovýchodním Mandžusku. Malé skupiny vlastenců se pokoušeli spáchat atentát na několik japonských vůdců a členů japonsko-korejské vlády. Město v severní Koreji Kando se stalo semeniště takové činnosti vzhledem k jeho blízkosti k Mandžusku. Ito se rozhodl umístit do oblasti silné japonské vojenské a policejní oddíly. Avšak 20 procent ze 100.000 obyvatel Kanda byli Číňané. Když japonci začali tlačit na obyvatele Kanda, tito číňané odpověděli násilím. Situace způsobila konflikt mezi Japonskem a Čínou.

V reakci na zvýšenou aktivitu japonců v Kandu se tam vypravil An Čung-gun se svými partyzány v červnu 1909. Útok byl úspěšný a zabili mnoho japonců. Nehledě na tyto partyzánské útoky japonci nakonec dospěli k dohodě s Čínou. Smlouva podepsaná 4. září 1909 umožňovala Japonsku vybudovat "Jihomandžuskou železnici", aby mohli těžit hojná nerostná bohatství v Mandžusku. Na oplátku převedlo Japonsko na Čínu teritoriální práva na Kando. Tento drzý akt prodeje korejského území jiné zemi byl poslední kapkou pro mnoho loajálních Korejců, jako je např. Ana Čung-guna. Ten se usídlil ve Vladivostoku a začal připravovat zavraždění Hirobumi Ita.

Rusko začínalo být velmi nervózní při sledování japonských aktivity v oblasti severní Koreje a japonskými plány s Mandžuskem. Ito, který se oficiálně stal prezidentem japonského Senátu (šlechtický vládní orgán), uspořádal setkání s představiteli Ruska v Harbinu v Mandžusku, aby uklidnil jejich obavy nad japonskými záměry o ovládnutí Mandžuska a vpádu do Číny. Konečné plány na setkání Ita a generála Kokotseffa byla stanovena na 26. října 1909.

Když Ito dorazil na nádraží v Harbinu v 9:00 dne 26. října 1909, An Čung-gun na něho čekal. Zastřelil Ita, když vystupoval z vlaku, s vědomím, že nikdy neunikne živý, a že pokud ho japonci chytnou, čeká ho mučení. Po vraždě byl Čung-gun zajat japonskými vojáky a uvězněn v Port Arthuru. V japonském vězení trpěl krutým mučením pět měsíců. Říká se, že i přes tento neuvěřitelný trest nebyla jeho duše nikdy zlomena. Dne 26. března 1910 v 10:00 byl Čung-gun popraven ve věznici Lui-Shung.

Zdálo se, že zavraždění Hirobumi Ita, tak jako mnoho dalších akcí korejských vlastenců, pouze povzbudilo japonce k vyššímu útlaku. V roce 1910 kancelář rezidenta v čele s Itovým nástupcem byla změněna na úřad guvernéra, co umožnilo více diktátorský přístup ke kontrole Koreje. Akashi Genjiro byl jmenován velitelem japonských vojenských a policejních dozorů v Koreji. Ten zahájil mimořádně kruté pronásledování korejského obyvatelstva. Zakázal všechny noviny, rozpustil všechny vlastenecké organizace, zatkl tisíce korejských vůdců a zavedl přísná vojenská pravidla v hlavním městě Soulu vymáhané japonskými bojovými jednotkami. Tento typ japonské vlády pokračoval v Koreji až do porážky Japonska na konci druhé světové války.

Oběť An Čung-guna byla jednou z mnoha v této chaotické době korejské historie. Jeho postoj, stejně jako postoj jeho krajanů, symbolizuje loajalitu a obětavost korejského lidu za získání nezávislosti a svobody. Čung-gunova láska k zemi byla navždy zachycena v kaligrafii, kterou napsal ve své cele v Lui-Shungské věznici před popravou. Jednoduše říká: "Nejlepší řeky a hory." To naznačuje, že cítil, že jeho země je nejkrásnější ze všech, jako velký vlastenec Koreje.

Vzor se učí nositelé technického stupně 4. куп.